To nevymyslíš-14.díl

22. ledna 2009 v 21:48 | Stacia |  To nevymyslíš
"Dobře, už mlčim", zareagoval, když uviděl můj výraz. Tak je hodnej. "Co se tady řeší?", zeptal se Jay. Ale než jsem mohla odpovědět, předběhli mě Richie s Izzym: "Deny, neposlouchá a nechce odpočívat, a vymyslela si, že budeme dneska dělat tu sestavu." Začala jsem se smát. To fakt nemělo chybu. Nejenže to zase řekli společně - sakra, to si musej někde nacvičovat nebo co - , ale kdyby jste slyšeli ty jejich rozhořčený, ublížený hlásky - jako malý, fakt.

"Bonzáci jedni… No uvidíte. Ha, pomsta bude sladká.", pomyslela jsem si škodolibě. No co, oni si začali, a navíc já mám perfektní zbraň, jak jim to oplatit.
"Deny, je to pravda?" "Hele, ani to nezkoušej, stejně ti to bude prd platný, protože já si budu dělat co chci.", zatrhla jsem hned v zárodku Jaye, fakt nestojim o další kázání. "Takže se v tělocvičně sejdeme za hodinu, jasný? A při'dte včas, nebo vás čeká trest.", řekla jsem teď už na všechny sladce a musela pracně zadržovat smích, když jsem uviděla jejich vyděšený obličeje. Hej, s těma klukama se člověk fakt nenudí. Neochotně se teda zvedli - samozřejmě s kecam, maj štěstí, že to zahuhňaly tak, že jim nebylo rozumět - a odklusali každý do svého pokoje, teda alespoň myslim, ale je to vcelku jedno, hlavně, že mi tady nebudou zaclánět.
Když už konečně všichni zmizeli, že jim to ale trvalo, mohla jsem konečně shodit tu pracně nasazenou masku a ublíženě pronést, to, co jsem chtěla už na začátku. "Au, au, auuuu!!" Ta hlava pekelně bolí, sice to přejde, ale teď je to k nevydržení. Jako by vám do ní bodali stovkami jehel. No co, hrála jsem si na hrdinku, tak mě suďte no. Nejsem ta, která se rozbrečí kvůli každý prkotině. A nikdy jsem nebyla, ani jako malá, a že sem furt padala, prala se s klukama a tak, takže jsem měla celkem dost všelijakejch modřin, oděrek a to ani nepočítám zlomeniny…

S úlevným povzdechem jsem si lehla a pořádně si přitiskla led na tu zatracenou palici. "Nesmim pak zapomenout poděkovat Jayovi, ten led fakt bodnul.", pomyslela jsem si a zavřela oči.
S trhnutím jsem se probudila, měla jsem neodbytnej pocit, že musim něco udělat. Ale co? Trvalo mi asi pět minut, než jsem se zorientovala natolik, abych se podívala kolik je hodin. Při letmém pohledu na ručičky mi to docvaklo: "No jasně, kluci a ta jejich zatracená choreografie." Ještě jednou jsem se na ty hodinky podívala, už pořádně, a zjistila, že mám ještě tak plus mínus pět minut. "Ty jo, že já si to ale umim načasovat.", pomyslela jsem si, když jsem spouštěla nohy ze sedačky. Zkusmo jsem se postavila. Nic. Žádná bolest hlavy a rovnováha taky v pohodě. Paráda, až na to, že mám úplně promočený triko, a to ani nemluvim o dece, kterou jsem byla přikrytá - hm, která dobrá duše to asi byla?. Podívala jsem se na splasknutý igelitový pytlík, ve kterém zbyla ještě troška vody. No jasně, led se samozřejmě rozpouští, že mě to hned nenapadlo. "Achjo.", povzdechla jsem si, vzala tu mokrou věc a hodila jí v kuchyni do dřezu. Na vytírání jsem neměla náladu - to nechám až napotom -, takže jsem si to namířila rovnou do tělocvičny. Kupodivu kluci už tam byli.
"Ty jo, ste dobrý. Máte ještě pět minut.", řekla jsem místo pozdravu a vešla dovnitř. "Takže, nejdřív si vás otestuju co umíte, a pak teda něco vymyslíme. Jo a ještě než začneme, umí někdo z vás nějaký stojky, přemety, salta nebo něco takovýho?", zeptala jsem se a přejela všechny pohledem.

Writer: VErniKe
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pecinka pecinka | Web | 23. ledna 2009 v 11:22 | Reagovat

Diplomek za hlásek a prosím zúčastni se dalších díky  http://pecincin.blog.cz/0901/bleskovka-na-hlasecky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama